V českých malebných krajích, i přes slušný počet nadprůměrných souborů , nacházíme spousty kapel hrajících vesměs podprůměrnou hudbu. No vlastně ani ne tak podprůměrnou, jako kopírující své zahraniční idoly. Občas se najdou kapely, které v podstatě jen bezduše kopírují svůj vzor a přesto je jejich hudba nejen neoriginální, ale i hodně bezduchá. Příroda toho naší černě-kovové scéně moc nenadělila.
V podstatě od nás pochází jen dvě bandy, které udělali kariéru i v zahraničí a těmi jsou ROOT a MASTER´S HAMMER. A člověk se pak diví, jak to, že když vyjde v Čechách hudební dílko, které stojí minimálně za pozornost, je tvrdošíjně opomíjeno médii. A to je příklad i jedné z mála nadějí české blackové scény, Věčným Slzám, IMMORTAL TEARS.
Abych řekl pravdu, z hudby je cítit jejich fascinace britskými CRADLE OF FILTH a občas se nechají unést svým obdivem k nim a trochu kopírují jejich hudební (hlavně vokální) projev. A tímto zápory definitivně končí. Lasombra je debutem Věčných Slz, zatím natočili kromě ní jen jedno demo. Jsou to v podstatě ještě káňata, která ještě nerozkoukaná na hudební scéně (co taky chcete po prvním albu), ale jsem si téměř jistý, že jedna dvě řadovky navíc a IMMORTAL TEARS se stanou silou, o které se bude vyprávět široko daleko, bestií, se kterou je třeba počítat. Stačí se jen trochu odprostit od vlivu CRADLE OF FILTH.
Lasombra je koncepčním dílem. A to úžasným koncepčním dílem. Nenajdete tu žádné pentagramy, obrácené kříže ani provolávání slávu Satanovi. Lasombra je dílo s vampýrskou, temně gotickou atmosférou, příběhem o ztracené lásce a o obrovských mukách cesty lidského bytí. Příběh je zasazen do roku 1775 a pojednává o Jonathanovi, muži, jemuž zemře milovaná žena. Jonathan chce skoncovat se svým životem, když za ním jednoho dne přijde muž a nabídne mu, aby se stal vampýrem, aby mohl za svou ženou. A pak už se to s ním veze. Verše jsou krásné, přirovnání a sloh a vůbec jsem si zamiloval, texty považuji za krásné, pochmurné, blasfemické a tvůrčí. Nikde netečou potoky krve (což mě stejně už nudí) a přesto bez vyhřezlých střev si dílko udržuje mohutnou, melancholickou atmosféru.
Po hudební stránce je dílo taktéž povedené. Grief je skvělý vokalista a i když trochu kopíruje vokály Daniho Filtha, je jasné, že z něj něco bude (nebo je :). Z deathového mručení až po Daniho ječák, paráda. A to ještě prostřednictvím mailu slibuje, že na příštím albu bude používat i čistý zpěv, no vážně se nemůžu dočkat. Lucy, krásná čarodějka kouzlí za klávesami, instrumentální dílka In Vitam Aeternam a Candle in The Dark jsou čistě její prácí. Kytarista Yann, asi nejzkušenější muzikant Věčných Slz předvádí sem tam sóla, jež jsou úderná a přesto nenaruší sílu melancholie. Kterou skladbu označit za hit ? Ne, to není možné.Je to koncept, všechny skladby jsem si zamiloval a jedna bez druhé nemůže existovat. Stejně jako Immortal Tears bez přízviska naděje českého blacku.

It´s raining...our time to reign !

I´m so lonely, lonely in year 1775,
cold rain hides my tears
I´m searching for way, how to end my life,
near the grave i´m pickin´ flower sears